Tibetská kefírová houba
Historie
O existenci tibetské kefírové houby se svět dozvěděl díky profesorovi, který v Indii pracoval a onemocněl na rakovinu jater. Tibetští mniši mu ale svolili konzumaci této houby a on se zcela zdravý vrátil zpět.
Kefírová kultura pochází z kavkazských hor a její stáří se odhaduje na 5000 let. Vyskytovala se také v opatstvích v Tibetu, zrnka tamější houby jsou oproti kavkazské drobnější. Podle staré kavkazské legendy daroval kefír pravoslavným kněžím Alláhův prorok Mohamed. Věřilo se, že pokud se tohoto pokladu zmocní nějaký cizinec, ztratí svoji moc a sílu. Houba byla tedy pečlivě střežena před cizinci a kefírová kultura byla předávána z generace na generaci jako součást kmenového bohatství. Cizinci občas dostali hotový nápoj ochutnat, ale jeho původ a postup výroby se přísně střežil.
V 19. století se o kefírovou kulturu začali zajímat ruští lékaři, a tím také došlo k prvnímu publikování vědeckých studií o pozitivních účincích kefíru. K získání kefírových zrn prý použili krásnou ženu, která měla obměkčit srdce kavkazského knížete a která po spoustě dobrodružství přivezla do Moskvy první hrnek tibetské kefírové houby.
Obyvatelé Kavkazu používali kefír jako prostředek k uchování kozího, koňského nebo kravského mléka. Neměli ledničky a toto byl jediný způsob, jak uchránit mléko před znehodnocením. Mléko se také stalo snadno stravitelným a mělo ozdravný účinek na organizmus, což platí dodnes. Mléko uchovávali spolu s kefírovými kulturami v kožených vacích a mimo jiné díky pozitivním účinkům kefírových kultur na lidský organizmus se dožívali extrémně vysokého věku.